Tobruk

Napsali o nás

Vyškovská vojenská základna cvičí herce pro film Tobruk

Třináct převážně divadelních herců, například Jan Meduna, Matěj Hádek, Robert Nebřenský nebo Michal Novotný, je v rozlehlém vojenském prostoru od pondělka až do příštího úterý téměř odříznuto od světa.

Tvrdým výcvikem procházejí v těchto dnech ve vojenském prostoru u Vyškova herci, kteří ztvární hlavní role v připravovaném válečném filmu Václava Marhoula Tobruk. Snímek o československých vojácích bojujících za druhé světové války v severní Africe se začne koncem léta natáčet v Tunisku a premiéru bude mít příští rok v září. Režisér Marhoul doufá v to, že se herci při výcviku semknou a zocelí a díky tomu se pak lépe zhostí svých úloh a snáze snesou natáčení v poušti.

Třináct převážně divadelních herců, například Jan Meduna, Matěj Hádek, Robert Nebřenský nebo Michal Novotný, je v rozlehlém vojenském prostoru od pondělka až do příštího úterý odříznuto od světa - bez mobilních telefonů a s minimem osobních věcí. Důstojníci jim stanovují fyzicky náročný program, včetně budování zákopů, procházení ohněm, překonávání překážek nebo dlouhých nočních pochodů. Vše v dobových uniformách a s přesnými replikami zbraní.

"Vytváříme identické prostředí jako v libyjské poušti a dostaneme je na nejnižší mez, co jsou schopni snášet, do hraničních situací," řekl dnes novinářům velitel výcviku z vyškovské vojenské základny Karel Klínovský, který má herecký dril na starosti. Nedostatky v kondici nahrazují prý herci motivací, přesto ale jeden z nich nevydržel a výcvik opustil už první den. Marhoul jej přeobsadí, jeho jméno ale nechtěl prozradit.

Film má připomenout památku příslušníků 11. československého pěšího praporu Východního, kteří po boku Angličanů, Australanů, Poláků a Jihoafričanů na podzim roku 1941 bránili před německými a italskými jednotkami poslední spojenci ovládaný strategický přístav Tobruk na severu Libye. Žánrem půjde o psychologické drama mladého vojáka, jehož ideály jsou opravdu velmi tvrdě konfrontovány s realitou války.

Zajímavostí snímku je, že v něm nebude ani jedna ženská role. Režisér Marhoul si ale nemyslí, že by šlo o riskantní krok. "V bitvě o Tobruk prostě žádné ženy nebyly a do dramatické stavby příběhu se mně žádná nevešla," vysvětluje režisér.

Původně se uvažovalo i o natáčení přímo v Libyi, z toho ale nakonec sešlo z mnoha důvodů, hlavním byl fakt, že na bývalé bojové linii v Tobruku leží ještě stále miny. Navíc prostor bitevní linie je celý elektrifikovaný, takže kamkoli by člověk natočil kameru, tam by viděl dráty vysokého napětí. Dalším problémem byl samotný Tobruk, který se stal sice velkým městem, ale s naprosto špatnou infrastrukturou. "V nejlepším hotelu nám z kohoutku tekla bahnitá voda, v koupelně lezli švábi a ceny byly předražené," vzpomíná na pobyt v Libyi Marhoul. Po mnoha ujetých kilometrech po Sýrii, Egyptě, Maroku a Tunisku, bylo pro natáčení vybráno právě Tunisko.

Náklady na film činí 80 milionů korun, asi 12 miliony přispělo i ministerstvo obrany, což se stalo poprvé v dějinách českého filmu. Václav Marhoul si myslí, že to bylo asi proto, že když žádal o pomoc, nebyl pro lidi z ministerstva obrany nějaký pan Neznámý. "Přišel jsem s projektem, který se dotýká kapitoly z historie naší armády, na kterou můžeme být hrdi. Jen z armádních peněz by se to ale natočit nedalo," dodává. "Prvním partnerem, a taky hned generálním, kterého jsem sehnal, byla Poštovní spořitelna. Ta dlouhodobě podporuje český film, podpořila třeba Snowborďáky nebo Vratné lahve."